L A T E R - kapitola první.

 Moc Vás všechny zdravím u první kapitoly příběhu Later. Nezapomeňte si udělat dobrý čaj, kávu, uvelebit se. Přeji příjemné čtení ♥ 
Chtěla bych ještě dodat, že příběh je velice starý a já ho momentálně přepisuji, proto buďte prosím trpěliví!💓Tento příběh mám i na wattpadu, původní myšlenka byla SasuSaku, kterou zde přenechávám. Wattpad má pozměněná jména :) 

První den prázdnin, vzbudilo mě ostré světlo vycházající ze slunečních paprsků, které pronikaly žaluziemi do mé ložnice. Ačkoli probuzení bylo velmi nepříjemné uvědomění toho, co mě dnes čeká, vykouzlilo na mé tváři obrovský úsměv. S chutí jsem se zvedla do sedu, protáhla se a tím přivítala tento krásný den s otevřenou náručí.

,,Saky, vstávej, někdo tady na tebe dole čeká." volala na mě máma cestou do pokoje. Zrovna jsem si čistila zuby ve své malé koupelničce, když otevřela dveře.
,,Ah, tady jsi. Dole na tebe čeká Sasuke," oznámila mi s lehkým úsměvem, který vystřídal ten ustaraný, ,,Saky, slib mi prosím, že na sebe budeš dávat pozor. Víš, že bych s tímhle normálně nesouhlasila." svěřila se mi a já ve výrazu jejího obličeje mohla vidět pochybnosti o celé této akci. Vypláchla jsem si pusu, usušila si jí a chytla mámu za paže.
,,Vždyť víš, že se o sebe dokážu postarat mami, předala jsi mi jen to nejlepší." Snažila jsem se jí uklidnit, což viditelně zabíralo. Cítila jsem jak mi její napjatost pod dotekem dlaní mizela.
,,Budeš mi každý den volat! A to i s kamerou ať vím, že jsi v pořádku." rozkázala a já se z plna hrdla zasmála přikývajíc hlavou v souhlasu. Můj smích byl nakažlivý a zvedl máminy koutky v krásný úsměv.
,,A teď už pojď nebo nám Sasuke vysedí na tom novém gauči ďůlek." Kývla jsem na souhlas a pousmála se nad její poznámkou, je na ten svůj nový, hořčicově žlutý gauč tak pyšná, že na něj nedá dopustit. Ještě v pyžamu jsem jí následovala cestou po schodech dolů. S každým krokem jsem cítila jak mi víc a víc buší srdce až jsem ho nakonec zahlédla v obýváku jak upřeně skenuje display svého telefonu. Byl chvíli ticho, než si uvědomil, že na něj hledím. Zvedl ke mně své onyxově černé oči a já znovu roztála. Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.
,,Téda, tady jsem někomu opravdu chyběl," zasmál se a objetí mi s radostí věnoval, ,, doufám, že už máš zabaleno, to by byl docela problém, kdyby ne." Upozornil a věřil, že jsem včera místo takhle zodpovědné věci, nedělala nic jiného.
,,Vlastněěěě....." protáhla jsem a škádlila ho, pravda byla taková, že mi ještě pár věcí chybělo a on to moc dobře věděl.
,,Haruno, vážně?", nadzvedl obočí a pobaveně zakroutil hlavou, věnovala jsem mu jen nevinný pohled, vysunula spodní ret a pokrčila rameny. Byl oproti mně aspoň o třicet centimetrů vyšší, což způsobovalo časté bolesti krku nám oběma. 
,,Máme zarezervované letadlo, táta nemá co dělat s penězma," poškrábal se na krku a zasmál se. Jeho táta je velice vážený pán a podnikatel, vlastní několik nemovitostí a firem, což z něj dělá velmi vlivného a bohatého muže. Ovšem nakládá se vším s rozumem. Je velmi moudrý a štědrý, což dokazuje nejen tím, že chce pro svého syna a jeho přátelé to nejlepší a nejbezpečnější, ale aktivně se podílí na pomoci lidem v nouzi, hladovějícím v jiných, nesoběstačných zemích. Také zaměstnává mladé, potencionální talenty bez jakéhokoliv odsouzení, povyšování či pohrdání. Na oplátku požaduje disciplínu, spolehlivost a především chuť do práce. Nikdy své podřízené neshazuje, naopak se je snaží vyslyšet a pozitivně motivovat. A možná proto je tak úspěšný. Můj otec se stará o jeden jeho projekt a šťastnějšího, zaměstnance svět ještě neviděl. Sice tráví spoustu času v práci a je časově vytížený, za to řádně odměněný, čehož si moc váží nejen Sasukeho otec, ale i ten můj.
,,Vážně? To je od něj moc hezké," odvětila jsem a nenápadně mu dala najevo, že ještě nemám sbaleno úplně vše. Jeho úsměv klesl a mně se zatajil dech, vyděšeně jsem dala ruce před sebe na obranu a začala couvat.
,,Sakuro Haruno, vy mi snad chcete přivodit infarkt?!" nadhodil a výhružně se ke mně přibližoval, brzy jsme oba propukli v smích. Rozeběhla jsem se po schodech do své ložnice a snažila se zabouchnout dveře, byl rychlejší a stihl mezi ně strčit nohu. Rozrazil je a já couvala, couvala a couvala, až jsem se sama podkopla o postel a spadla do ní. Vynesl se nad mé, ačkoliv drobné, tak plné ženských křivek, tělo a přihmouřil oči. Zanedlouho začal svými prsty jezdit po mých žebrech, čímž způsobil můj pisklavý smích, který se rozléhal po celém domě až jsem se zakuckala.
,,Mohu Vás uklidnit pane Uchiho, že mi toho opravdu moc nechybí," pronesla jsem vážně, ,,čestný skautský!", a přísahala. Svalil se vedle mě na bok a hleděl do mých smaragdů. Přemýšlela jsem o tom, co k němu cítím a jak je možné, že je to silnější než pud sebezáchovy. Už se známe tak dlouho, musí vědět, co cítím, nedokážu to skrývat. Chvěla jsem se a pohledem těkala mezi jeho rty a onyxy, které mě táhly do hlubin. Najednou mě obejmul, ruce měl položené na mých bocích a táhl si mě víc k sobě. Opřel své čelo o mé a přivřel oči, za to ty mé byly rozevřené dokořán. Ty plné, na pohled sladce vypadající rty, byly tak blízko, blíž než kdykoliv jindy a já uvnitř sebe křičela tak nahlas, chtěla jsem je okusit. Byla jsem zoufalá. 
,,Jsi ze mě paf, Sak." prohlásil s úsměvem a má líčka začala růžovět, mé oči zamířily úplně jinam, snažila jsem se nevnímat svůj zrychlený dech.
,,Jsme jen kamarádi, Sasuke, tak to prostě má být." pronesla jsem a zvedla se z postele, můj výrok ho očividně zarazil, ale já nemohla dovolit, aby se z tohohle stalo něco víc. Nemohla jsem dovolit, aby to něco víc, pokazilo naše přátelství. Žijeme v realitě, rozhodně nejsme jako Ted a Robin ze seriálu, abychom se mohli přátelit i po rozchodu. 
Začala jsem balit zbytek věcí, ke kterým patřily mé krajkované, volné boho šaty, páskové sandálky světle hnědé barvy, nějaké spodní prádlo navíc a technologii. Nabíječky, notebook, sluchátka a mé oblíbené knihy, k nimž se vždy ráda vracím.
,,Saky! Prosím tě pojď dolů!", křičela máma z kuchyně až to semnou cuklo, určitě potřebovala pomoct s pohoštěním a jídlem, které nám chystala na cestu. Ohlédla jsem se na kluka, pro kterého mé srdce tluče už několik let.
,,Sasuke, -", podívala jsem na na něj prosebným pohledem, domluvit mě nenechal, kývl hlavou a šel ochotně dolů, až moc ochotně, určitě jsem mu ublížila. Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala v balení, což znamenalo vytáhnout si malý batůžek krémové barvy a do něj si zastrčit Malého prince, sluchátka a nabíječku na telefon, kdyby náhodou. Let měl být dlouhý a já musela být připravená.

***

Po zabalení všeho, co mi ještě chybělo a převléknutí se z pyžama do něčeho pohodlného byl čas jít dolů, věnovala jsem své přehledně uklizené ložnici poslední pohled na rozloučení a s rukojetí kufru v dlani, batůžkem na zádech zavřela dveře a nesla se dolů s balvanem na hrudi.

Tam mě čekaly vyskládané papírové tašky s úhledně zabalenými dózy, jenž byly plné různou zeleninou, ovocem, sendviči a buchet, co stihla máma navařit a napéct. Nezapomněla ani na mé oblíbené tortillové lupínky a její perfektní, domácí sýrový dip, který miluje celá rodina a všichni známí, jenž měli tu čest ho ochutnat. Když jsem viděla jakou si dala práci s přípravou toho všeho, dojetím jsem popotáhla. Ihned si mě vtáhla do objetí a začala plakat. Tolik jsem svou mámu milovala za to, jak se o mě a tátu starala, jak je ve všech situacích tak silná a odvážná. 
,,Buď opatrná zlatíčko, dávej na sebe pozor a volej," popotáhla a pokračovala, ,,napiš mi až dorazíte a chci spoustu fotek! Až přijedeš přidáme je do tvé ložnice spolu a ty mi povyprávíš o těch krásných místech, které navštívíš, ano?", cítila jsem jak se pousmála a kývla hlavou, ještě jednou jsem jí pohladila po zádech a odtáhla se, Sasuke už stihl naložit má zavazadla, proto pobral papírové tašky s jídlem. Ještě předtím ale mou mámu objal a slíbil, že na mě dá pozor ať se děje, co se děje, dal jí pusu na tvář a odešel z domu, následovala jsem ho do předsíně a nazula si své nejoblíbenější converse plátěnky bílé barvy, nedala jsem na ně dopustit. Ještě jeden pohled mé mámě a se zamáváním jsem nastoupila do Sasukeho auta.
V autě panovalo ticho, za které jsem byla ráda, na druhou stranu bylo ničivé, což nám nedělalo ani jednomu dobře.
,,Sak-"
,,Sasuke-"
Promluvili jsme najednou a vzájemně si věnovali pohled, začervenala jsem se a kývla hlavou jeho směrem, čímž jsem dala najevo, aby pokračoval.
,,Víš, jen jsem ti chtěl říct, že jsi měla pravdu a já naprosto respektuju to, že zůstaneme přáteli. Vlastně si myslím, že je to nejlepší, co můžeme jeden pro druhého udělat." Svěřil se a zlomil mi srdce. V tu chvíli jsem si přála, abych zůstala doma, aby mě teď hned odvezl zpátky za mámou a já jí mohla všechno říct. Neudělal přitom nic špatného, já sama na tom před pár minutami trvala. Otočila jsem hlavu k okénku a kývla hlavou na souhlas, už jsme spolu nepromluvili.

Cesta na letiště trvala hodinu a půl, ničivé ticho a zlomené srdce jsem utišila sluchátkami v uších s oblíbenými písněmi a psaním si s Hinatou, mou nejlepší kamarádkou, také byli na cestě k letišti, řekla bych, že jen pár minut před námi. Byla to kamarádka s velkým K, nikdy mě nenechala napospas trápením, starostem a problémům, věděla jsem, že ji můžu říct vše, co mi zrovna leželo na srdci. Ona samotná je docela stydlivý člověk, ale za to umí být upřímná v takové míře, aby to nikomu neublížilo. Je velmi laskavá a hodněkrát na to doplatila, proto jsme našly jedna druhou, abychom si byly oporou a vzájemně si dodávaly sílu. Zrovna když mi Hinata vyfotila Naruta šklebícího se na auto před sebou, sjížděli jsme z dálnice a zabočili na letiště. Živě jsem si dokázala představit, že nadával na nějakého řidiče, který ho vybržďoval a musela se tiše smát. 
Brzy jsme dojeli na místo, Sasuke zaparkoval vedle Naruta, hned jak jsme zastavili odepla jsem pás, nechala všechno za sebou a utíkala obejmout svou drahocennou přítelkyni. 
,,Hinato, tolik jsi mi chyběla." zavískala jsem a mačkala jí v náručí, lapala po dechu, ale objetí mi opětovala.
,,To víš, že ty mně taky Saky, páni, za ten měsíc co jsme se neviděly ti dorostly vlasy, moc ti to sluší!" pochválila a já jí věnovala děkovný pohled. Hinata poslední měsíc cestovala s rodinou po Evropě.
,,Děkuju, ty jsi zase krásně opálená, vynikají ti oči." oplatila jsem ji kompliment a přivítala se i s Narutem. Poté jsem se věnovala znovu své kamarádce.
,,Tak povídej, vyprávěj mi o Evropě. Jak sis to užila, kde všude jste byli? Viděla jsem fotky na instagramu, tolik krásných míst!", rozplývala jsem se, na což mi věnovala rozpačitý smích, nevěděla o čem mluvit dřív. Kluci mezitím odnášeli zavazadla a jídlo od mé mamči do letadla.
,,Benátky byly opravdu překrásné! V loďkách jsme se plavili po kanálu Grande, je to opravdu nejkrásnější ulice světa, jak říkají. Navštívili jsme palác, baziliku svatého Marka a náměstí, opravdová nádhera!", vyprávěla a rozplývala se nad vzpomínkami, popadla jsem z auta svůj batůžek a cestou do letadla poslouchala.
,,A byli jsme i v jedné malé Zemi, v České republice, mají tam také moc krásná města. Třeba takový Krumlov nebo jejich hlavní město Praha má spoustu krásných míst." pokračovala, společně jsme vylezly po schodech nahoru a sedly si vedle sebe. Poslouchala jsem vyprávění o Římě a Itálii, o Vatikánu a Francii, o Německu a Slovensku. Hltala jsem každé její slovo a těšila se z viditelného štěstí na její tváři. Byla jsem tak šťastná, že se mé kamarádce dařilo a zažila tolik krás. 
,,Těšíš se na další část Evropy?" Zeptala jsem se nadšeně, hned přikyvovala na souhlas a já se musela zasmát.
,,Prvně přistaneme v Madridu, kde máme rezervovaný hotel a projdeme si památky, po víkendu vyrazíme na cestu, zastavíme se v Zaragoze a po dalších pár dnech vyrazíme k rodinnému domu do Barcelony." Oznámil nám Sasuke a tím všem rozzářil oči.
Všichni jsme si usedli na svá místa a připoutali se, pomalu jsem začala pociťovat tlak a vibrace, chvílemi mi bylo na omdlení, ale ten pocit brzy přešel, když už jsme letěli ve vzduchu. Odpásali jsme se a uvelebili se dle svého uvážení. Sedadla byla polohovatelná, takže kvalitní spánek byl zajištěn. Sedla jsem si na sedadlo dopředu s tím, že si chci číst, aby to nepřišlo Hinatě divné. Jen jsem nechtěla být v blízkosti Sasukeho a dál se trápit, když můžu zažít to nejlepší léto svého života. Otevřela jsem si malého prince a po několikáté se do něj začetla. Tahle malá, nevinná knížečka dá člověku víc, než si myslí. A po pár kapitolách jsem skutečně usnula.

***